Vůdčí schopnosti

Každý manažer vám potvrdí, že při týmové práci má velký podíl na úspěchu osobnost vedoucího. Někteří óčéjáci ale toto asi nevěděli, takže jsem se stal na dvou táborech OČJ vedoucím družinky, tzv. raráškem. Přestože byste našli jen málo lidí, kteří mají ještě horší vůdčí schopnosti než já. Důsledky byly pro dotyčné experimentující družinky katastrofální. Morálka, tedy hlavně ta pracovní, upadala, až upadla. V Bagdádu (TOČJ 1986) se můj tehdejší rod v zoufalství odhodlal k pokusu o harémové povstání. V džábirském plátku byl otištěn následující jídelní lístek:

Jelikož ale vydání tohoto pamfletu byla asi tak jediná mimořádná aktivita, k níž jsem svou družinku vybičoval, dopadli jsme při celkovém vyhodnocení táborové hry podle toho.

Rok se sešel s rokem a já stanul v čele římské Colliny (viz obrázek vlevo dole). Podařilo se mi excelovat hned v úvodu tábora, kdy jsme měli pod zadaným azimutem najít 128. objekt. Uchvátil jsem buzolu a mapu, zjistil, že pod zadaným azimutem čtyři kilometry daleko leží obora s číslem 128, a aktivně tam družinku nasměroval. Bohužel jsme cestou jako jediní přehlédli kouzelný dům v nedalekém Šimanově, ano, dům s popisným číslem 128... A tak zatímco ostatní tribue byly již dávno z úkolu zpět, mnou povzbuzovaná Collina prolézala smrčím, ostružiním a bažinami. Tento neúspěch mě tehdy na celý zbytek TOČJ 1987 odradil od jakékoliv další aktivity. Jestli se nepletu, tak se družinka pod mým nevedením houževnatě držela a uhájila v průběžném bodování krásné čtvrté místo.

Zalistoval jsem svým memoárovým sešitem a našel fotografii družinky, která byla pravým opakem družinek mých. Rudolfinský Eliščin fraucimor pod vedením Sabiny působí na snímku sebejistě, s vidinou vavřínů vítězství v očích. (Tedy vidina je v očích, vavříny na skráních, nebo kam se to dává.) Ale pamětníci si jistě vzpomenou, že nebylo vše tak ideální. Díky neloajalitě uvnitř družinky se na veřejnost dostal následující dokument:

Chtěl jsem původně využít tuto možnost k omluvě všem, kteří kvůli mému rarachování neokusili slast vítězství. Ale teď si říkám, nač se omlouvat. Ať s raráškem despotou nebo s jakýmkoliv jiným, ať první nebo poslední ve hře, pokaždé to byly skvělé dva týdny prázdnin.

Karel Hrach alias Hrášek

Rosa na lebce

Rosa na lebce. Tenhle hit by měli znát všichni óčéjáci. Ale kdy vlastně vznikl? Za Rudolfa, na TOČJ 1988. Tehdejší vedení, zřejmě ještě opojeno úspěchem lancknechtského viselce, připravilo v rámci výroby škapulířů noční hru Cesta k šibenici. Takhle vypadaly pokyny: "...roušku rozřízni novým nožem, kterým ještě nic neřezáno bylo podél. Jednu polovinu spal se svým vlasem, popel rozetři se čtvrt lotem tuku černého netopýra a uschovej pod polštář až do noci. O půlnoci odejdi k šibenici na rozcestí, pod kterou lebka dříve oběšeného leží..." Pokyny pokračovaly tímto květnatým stylem asi v tom smyslu, že je potřeba vysvléknout se do půli těla, pomazat si tím netopýřím tukem tvář, zabodnout nůž do šibenice a poté malíčkem setřít z lebky rosu, kterážto patří mezi ingredience zajišťující funkčnost škapulíře.

Vedení ukazuje neschopným účastníkům, jak se správně zabodává nůž do šibenice.

Zní to jednoduše, ale byla to makačka. Nejmenší problém bylo ulovit tučného černého netopýra, toho nám vedení strčilo takřka pod nos. Horší byly ty představy, co nás čeká v noci. Budeme se polonazí plazit mezi ostružinami, a co ta lebka, co když tam bude nějaká opravdová, budeme na ni muset sahat... Nebo ten trapas, když nezabodnu kudlu do dřeva hned napoprvé. I to potírání obličeje vyvolalo bouřlivé reakce. Třeba Sabina striktně prohlásila: "Tak teda já si žádnej popel na hubu patlat nebudu!" Ve skutečnosti pak asi nejhorší byla v závěru hry ta slizká hmota, která představovala rosu na lebce. Ale ani ostatní etapy neproběhly bezproblémově. Toto je jeden z následných ohlasů v tisku: "...a v této fázi došlo ke dvěma politováníhodným událostem. První zavinil jistý K. H. Rach, který, sám pocházeje ze severu, šibenici Jihočechům nepřál. Jal se do ní řezat hlava nehlava nožem (kterým ještě nic neřezáno bylo podél). Šílence uklidnilo až několik kapek rosy, kterými si osvěžil znavený malíček pravé ruky. Druhým delikventem se stala Sabina H., mimochodem Miss OČJ 1956. Důkladně namazaná se oháněla nožem tak vehementně, že málem zasáhla jistého K.O., který v lese údajně sbíral houby..." Ohlasem na tuto hru, který se zapsal navždy do dějin OČJ, je ale text písně Rosa na lebce. A my si teď, když jsme si připomněli historické souvislosti, které stály při jejím zrodu, můžeme tuto píseň znovu vychutnat.

Myslíte, že by se na tom člověk mohl opravdu oběsit?

Rosa na lebce 1. Tak jako krkavec odnáší vylomený zub Tak se vracím k své šibenici abych visel dál Přede mnou Petr se plouží A nad umrlcem krouží Podivný výr Výr či netopýr R. Tak do toho šáhni ať vidíš kousek střeva Vzít do dlaně červa zase jednou zkus Vítr v lebce hvízdá si už dlouhá léta Ten nekonečně dlouhý morbidní hnus Je půlnoc malíčkem stíráš rosu na lebce 2. Karel dobře hlídá fraucimor co se nocí toulá Co si musí počkat na horor než půjde spát Od pasu nazí jdou v mlází A špinaví od sazí Nůž zarazí A odchází

Karel Hrach alias Hrášek

[Seznam rubrik] [Celý Butelýn] [Všechny Butelýny]