Milí čtenáři tohoto dílka obojího pohlaví,
právě začínáte číst text v časopise, jaký jste ještě neviděli a jaký neviděl nikdo na této planetě. Je to bulletin (čili Butelýn) Klubu OČJ a jako jednomu ze zakladatelů Olympiády v českém jazyce se mi dostalo té cti a toho potěšení uvést tento občasník zahajovacím proslovem (spíše nápisem, jeť to napsáno, nikoliv prosloveno).
Klub OČJ fungoval od podzimu 1981 do léta 1992 jakožto jakýsi zájmový kroužek někdejších finalistů Olympiády v českém jazyce (viz článek "Z historie Klubu" v tomto čísle). Jeho činnost byla obnovena na podzim 1995 a od té doby prosperuje celkem docela dobře. Za tu dobu od založení Klubu do dneška ovšem zub času nahlodal jeho vedoucí, a proto vedení převzala II. generace (je to dnes moderní, jsou nejen počítače, ale i kuchyňské roboty II. generace, tak proč by nemohlo být i vedení Klubu OČJ pojato tímto novodobým způsobem). Přiznávám se, že já jsem byl první, kdo veřejně prohlásil, že už na takovou práci, jako je vedení Klubu OČJ (neboť - kdož jste nezkušení - věřte, že je to opravdu práce), nestačím ani silami, ani časem. Nelze se divit: na začátku klubovní činnosti mi bylo necelých 55 let, letos na začátku roku jsme oslavovali moje 70. narozeniny. A těch 15 let dělá mnoho, zejména v tomto životním období, kdy "Překročen zenit." jak praví básník (a blbne se už docela - to dodávají života znalí nebásníci).
Dřívější činnost členů Klubu spočívala během školního roku zejména ve zpracování úkolů, jež byly zadávány ve formě tzv. Zimního a Letního patera (2 x 5 úkolů). Bylo to v podstatě vynuceno okolnostmi, protože jako společnost inteligentních lidí jsme byli podezřelí tehdejším mocipánům, a proto jsme museli dokazovat svou činnost formou, kterou byli schopni pochopit. Nyní tato podmínka pominula a současné vedení za upřímného kývání šedivých hlav toho někdejšího vedení zkouší nové formy činnosti. Některé z těch tradičních ovšem zůstanou zachovány - především letní tábor, podnik již tradičně netradiční, leč uznávaný a navštěvovaný každým, kdo má smysl pro humor i příjemnou (!) práci, jakož i srazy během školního roku.
Zásadní změnou činnosti během školního roku je zrušení Pater a jejich nahrazení Butelýnem, jehož první číslo právě držíte v ruce. Je to forma činnosti značně neobvyklá; snad si však někdo z těch už starších klubistů vzpomene, že byla v minulosti Klubu OČJ ve značně podobné formě již jednou použita. Členové Klubu si totiž před drahnou dobou (pokud se pamatuji, bylo to v letech 1984 - 1985) vymysleli, že si budou posílat poštou jakýsi poznámkový sešit, v podstatě kolektivní cancák, v němž budou jaksi hromadně korespondovat. Dopadlo to tehdy špatně, protože cancák bylo třeba z moci úřední zabavit; svědčil sice o inteligenci autorů, leč obsahoval řadu vyjádření, jež byla za komunistického režimu trestná a za která by všem členům hrozil kriminál. Dost těžko jsme to my - tehdejší vedení - klubistům vysvětlovali, protože ti si nebyli vědomi důsledků z takového psaní plynoucích. Dnes takové obavy nejsou, cesta k vydávání Butelýnu je volná. Upřímně řečeno přál bych si, aby úroveň Butelýnu byla tak vysoká jako toho zabaveného cancáku.
Kromě toho bude ovšem Butelýn přinášet také informace různého druhu, maje rovněž řadu dalších zajímavých rubrik. Bude to tedy občasník, který může sloužit i starším členům zajímajícím se o osudy Klubu, v němž strávili pár let svého života. Srdečně je jménem všech aktuálních klubáků zvu, aby se stali odběrateli Butelýnu.
Vydávání Butelýnu má ovšem i méně příjemné stránky pro redakci i pro čtenářskou obec. Tou nejnepříjemnější jsou náklady, jež je třeba na vydání byť jediného čísla vynaložit. Nelze se jim však vyhnout - jedno číslo přijde na přibližně 15,- Kč + poštovné. Obracím se proto jako jediný, kdo všechny členy Klubu (starší i současné) osobně zná (a oni znají mne), s prosbou, aby podpořili tuto bohulibou činnost v rámci svých finančních možností. Činí se to tak, jak je uvedeno ve zvláštní stati na konci tohoto čísla.
Milí čtenáři tohoto Butelýnu, byl bych rád, kdyby Vás všechny bavil, ale i spojoval. Klubistů a táborníků TOČJ je už tolik, že se ani vzájemně všichni neznáte. Jedno je Vám však společné: jste dobří lidé, slušní lidé a lidé, kteří dovedou "zabrat", když je třeba. To potřebujeme všichni - my, klubisté, i celý tento stát. Aby Vám to vydrželo, to Vám upřímně přeje
Karel